Češi jádro chtěli vždy. Jenom chtít ale nestačí

Postavíme v Česku jeden nebo čtyři jaderné reaktory? Politici a odborníci, kteří se na začátku října sešli na už tradiční konferenci Nové jaderné zdroje, v tom mají jasno. Čtyři velké bloky v Dukovanech a Temelíně jsou samozřejmostí, ale ani to nestačí. Nároky na elektrickou energii v příštích desetiletích porostou v řadě odvětví národního hospodářství tak výrazně, že další tisíce megawattů instalovaného výkonu by kromě obnovitelných zdrojů měly přidat také malé modulární reaktory. Tento nadějný obor jaderné energetiky měl na letošní konferenci poprvé svůj vlastní diskusní panel.

Jaderná energetika měla v Česku vždy silnou podporu drtivé části politického spektra i širší veřejnosti, zatímco v jiných zemích dlouho převládala skepse. To se nyní mění – náměstek ministra průmyslu Petr Třešňák připomněl, že skupina zemí, které jsou vstřícné vůči jádru, už nyní v Evropské unii čítá více než polovinu.

Česko ale čelí jiné výzvě – jak zdejší podporu přetavit do reálných projektů výstavby nových zdrojů. To se dlouhodobě nedařilo. Za „déjà vu“ označil současné diskuse o jádru jihočeský hejtman a bývalý ministr průmyslu Martin Kuba: „Zažíváme podobnou debatu jako před patnácti lety.“ Nebyl tu ale podle něj „politický leadership“ a jaderné plány troskotaly.

O něco optimističtější pohled nabídl Karel Havlíček, místopředseda Poslanecké sněmovny a jeden z Kubových nástupců na postu ministra průmyslu. Chybu z roku 2014, kdy byl zrušen tendr na rozšíření Jaderné elektrárny Temelín, se podle nynějšího opozičního lídra podařilo překonat v roce 2019, kdy se Česko vydalo opět směrem k jaderné výstavbě. Nyní záleží na dalších vládách.

BEZ ENERGIE NÁS ČEKÁ SEŠUP

Pokud se Česku nepodaří zajistit dostatek energie za přijatelnou cenu, hrozí zemi úpadek průmyslu, který je tradičně pilířem zdejší ekonomiky. Roman Blažíček, jednatel společnosti Lasselsberger, upozornil, že vlastníci tohoto jediného českého výrobce keramických obkladů a dlažeb už vzhledem k nejistotám ohledně dodávek energie začali uvažovat o přesunu výroby do zahraničí. Česká značka Rako se 140letou tradicí přežila světové války i hospodářské krize, ale fatální by pro ni mohla být nezvládnutá energetická transformace a dekarbonizace v Česku a celé Evropě.

Ředitel strategie společnosti ČEPS Karel Vinkler na konferenci vysvětloval, že dekarbonizační scénář znamená rozsáhlou elektrifikaci v dopravě, vytápění a dalších segmentech ekonomiky. Náhrada fosilních paliv elektřinou povede k výraznému navýšení její spotřeby a veškeré energetické úspory mohou tento trend pouze zmírnit. Pokud se něco nezmění, Česko se bude v příštích desetiletích potýkat s nedostatkem elektráren.

Další panelisté zdůrazňovali, že spotřebu elektřiny mohou i oproti současným propočtům navýšit další faktory – narůstající „hlad po energii“ datových center nebo například výroba vodíku, který má být významnou součástí energetiky budoucnosti. Spoléhání na dovoz vodíku nebo elektřiny by bylo sporné jak z hlediska energetické bezpečnosti, tak vysokých nákladů na budování sítí, které by nejspíš převýšily i výdaje na budování jaderných elektráren.

JADERNÝ NÁSTUP – ŠANCE I RIZIKA

Příznivců jaderné energetiky v poslední době přibývá mezi vládami evropských zemích i dalších států světa – typickým příkladem je Jižní Korea, která překonala skepsi vůči jádru spojenou s postoji bývalého prezidenta. To je pro Česko dobrá zpráva, protože se může opřít o sílící podporu jádra na starém kontinentu i po celé zeměkouli, ale také velké riziko. Pokud Češi v přípravách nových zdrojů opět zaspí, hrozí, že již dnes velmi omezené výrobní i personální kapacity pohltí projekty v jiných zemích.

Daniel Procházka, výkonný ředitel výrobce parních turbín Doosan Škoda Power, poukázal na skutečnost, že někteří potenciální dodavatelé malých modulárních reaktorů jich chtějí výhledově stavět patnáct i více za rok. „To by vyblokovalo velkou část kapacity nejenom naší firmy, ale i z pohledu celosvětové výroby parních turbín,“ dodal Daniel Procházka. Zároveň upozornil na případ, kdy plzeňská společnost neuspěla s velmi konkurenční nabídkou v tendru na dodávku pro projekt malého reaktoru v zahraničí, protože v dané zemi neměla servisní středisko. To by podle něj mělo být poučení pro českou vládu a společnost ČEZ, aby také v případě tuzemských jaderných zdrojů kladly podobný důraz na blízkost servisu a schopnost firem postarat se o dodaná zařízení v průběhu mnoha dalších desetiletí.

VÝZVY STAVAŘŮ I STROJAŘŮ

Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza poznamenal, že výstavba nových jaderných zdrojů v Česku bude mít zásadní dopad na národní ekonomiku a její budoucí růst. Jednou z podmínek však je, že se do výstavby zapojí převážně české stavební firmy. Také české stavebnictví přitom bude narážet na nedostatek kapacit, včetně těch lidských. Tento handicap je nutné začít řešit co nejdříve, podpořit vzdělávání v příslušných oborech a zjednodušit pracovní migraci.

Problémem může být podle Jiřího Nouzy také nedostatek materiálů potřebných pro výstavbu, jako jsou stavební kámen, štěrkopísek nebo vápenec. Výstavba jaderných reaktorů v ostatních státech se pak může projevit nedostupností specifických stavebních strojů, kterých jsou na světě třeba jen pouhé jednotky kusů.

Výkonný ředitel Aliance české energetiky Josef Perlík zdůraznil, že podíl českého průmyslu na stavbách malých modulárních reaktorů by mohl být podobný jako v případě velkých bloků – kolem 65 %. Dosavadní jednání se zahraničními uchazeči o výstavbu pátého reaktoru v Dukovanech ho vedou k optimismu, že takového podílu bude možné dosáhnout v případě vítězství kohokoliv ze tří uchazečů – francouzské společnosti EDF, korejské KHNP nebo amerického Westinghousu.

Josef Perlík, který je zároveň předsedou představenstva skupiny Sigma Group, dále varoval před hrozbou ztráty ukrajinského trhu pro český jaderný průmysl. Pokud mají české firmy v tomto oboru navázat na dlouhodobou spolupráci s Ukrajinou, měly by české státní instituce pro podporu exportu – tedy pojišťovna EGAP a Česká exportní banka – urychleně a výrazně navýšit objem financí, které mají na pojišťování a úvěrování vývozu do této země připravený.

Autor: Jan Žižka